Tábor 2011 aneb Ninjové z Appuru
V neděli 3.července se do Jablečna u Zbiroha sjelo více než 30 skautů a skautek, aby zahájili již 21. stálý letní tábor rokycanského střediska Rarášek. Letos jsme se všichni společně přesunuli do země vycházejícího slunce, Japonska, abychom se stali správnými ninji a mohli chránit svou vesnici Appuru, plnit nejrůznější mise a stále se zdokonalovat ve svých dovednostech. Tato cesta nebyla lehká, nejdřív musel každý uchazeč projít tvrdými zkouškami na ninjovské akademii. Všem úspěšným absolventům pak byla při ranním východu slunce předáná čelenka, byli rozřazeni do 4 družin, ve kterých nadále spolupracovali při plnění misí, a mohli nastartovat svou kariéru na nejnižší hodnosti ninji. Během tábora podstoupili spoustu výcviků,mimo jiné na zrak, sluch, střelbu shurikeny či vzduchovkou, orientaci, maskování nebo schopnost šplhat po lanech. Pomohli spoustě důležitých lidí z jejich potíží, sháněli diář feudálnímu pánovi, psali básně haiku pro lorda, hledali ztracené perly klenotníkovi a vůbec byli prospěšní. Vydali se na cestu za pramenem pravé síly a po řadě nástrah ho našli. V noci úspěšně bránili vesnici proti vetřelcům, honili se za duchem lesa, a tak, až na jedno malé selhání, jsme mohli klidně spát. Pro udržení kondice spolu družiny soupeřily ve všemožných turnajích počínaje fotbalem konče tradičním japonským sumem. Zdokonalovali jsme i své umělecké schopnosti například při skládání origami, květinových koulí kusudama, psaní japonskou katakanou nebo kreslení komixů v manga stylu. Svou věrnost japonskému národu jsme dokazovali slavením tradičních svátků, oslovováním kamarádů se zdvořilostní příponou „chan“, nebo jezením tradičních jídel jako sushi, tofu aj. dřevěnými hůlkami. Za úspěchy, dobrou službu a úctyhodné chování byli naši ninjové povyšováni do vyšších hodností a mnoho z nich dosáhlo dobrého postavení. O nadaných bojovnících se doslechl i sám císař Akihito a pozval nás všechny na svou oslavu narozenin, která se konala na hradě Točník. Cesta byla dlouhá a nelehká a k takovému císaři jsme nemohli přijít s prázdnou. Družiny tedy musely obejít císařovy příbuzné, aby jim poradili, co se sluší ke dvoru přinést. Získat to také nebylo úplně jednoduché, a tak do večera byli ninjové stále vytížení. Úderem desáté hodiny se otevřely brány hradu a mohli jsme vstoupit na hostinu, předat císaři dary, přednést svá poděkování a konečně si odpočinout při posezení s přáteli, obsluhováni Gejšami. Nikdo neodmítl ani nocleh v prostorách hradu, i když v noci tu prý straší bílá paní v kimonu. Do vesnice jsme se vrátili druhý den, vesničané nás však nevítali s otevřenou náručí, ale ještě jsme museli odstranit bezpečnostní bariéru. Když jsme zase načerpali síly, čekal nás závěrečný oheň, poslední společné veselí. Ráno na slavnostním nástupu byly odměněny všechny statečné družiny za jejich mimořádné výkony a pak se všichni rozutekli ke svým domovům. Určitě jim ale zůstane spousta krásných vzpomínek, jak se žilo ninjům v Appuru.